Přivítání

Poslední hvězda, ten nebeský vrátný,
přivítal paprsky úsvitu, jsou to staří známí.
Zběžně poslední kousky svačiny zabalil,
přicházející slunce na obzoru odhalil.

Dnes zazářil a zůstal o něco déle,
rozohněnému slunci to nepřišlo nikterak skvělé.
Dorazit má dnes někdo zvláštní,
nestihne už přichystat překvapení vlastní.

V plánu mělo světlo roztříštit a zlomit,
duhovým kobercem cestu hosta zdobit.
Hněvalo se. Dost již mělo nadvlády hvězd!
Mocí úsvitu vyprovodilo zbytky noci v očích měst.

Červánky rychle začíná nasvětlovat oblohu,
v tom dorazil, host do domu.
Předvojem jeho byl šimrající vánek.
U ranní kávy otočil pár novinových stránek.

Prolétl městem jak chomáček cukrové vaty.
Lidé žašli, zvláštní host je opět tady.
Slunci pugét z mraků v ruce vlál.
Host na prahu z květů stál.

Skončila ta přespříliš dlouhá doba,
jenž svíralo nás pošmourno a zima.
Té rozkvétající vůni luk se slunce odevzdalo.
Navždy bude milovat a vítat jaro.