0.21 čas zhasnutí noci i nás
0.21 čas zhasnutí noci i nás
Anotace: ...
Dnešek teprve začínal
a já již slíbávala popel z tváře luny
které pokrývalo tvé tělo
Chutnal sladce a mně
se usazoval na rtech
Jak noc zhasíná
popelu stále přibývá společně
s napětím které stále rostlo
a my jen čekali na explozi
a doufali že měsíc na chvíli
odvrátí tvář abychom mohli prožít vše
v jedné minutě
hodině
i v momentu
Mrknutí oka
Ještě není mnoho ze dneška
a ty už jsi ze mě opilý
Jen já zůstala se rty
od tvého popela
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Noc pomíjí, aby se znovu narodila, tak nějak je to i s láskou a jejími návraty
26.09.2021 11:52:22 | Akrij8
Čas letí dál a občas to jediné co máme je popelavý svit z tváře luny a to stačí :)
28.09.2021 00:41:29 | Laven De Brig
Jestli je popel toho co shořelo důvodem té opojné sladkosti horkých pocitů, pak se mi ten obraz tuze líbí.
18.03.2021 14:52:38 | petrzal
Zajímavé... Co se týče toho "Popela", to slovo, co jsi zvolila, je dosti svérázné, má to být něco konkrétního, co si patláme na sebe v zápalu vášně? :o) U mě popel evokuje na první dobrou čas, či minulost. Popel z cigaret nechutná sladce, tak co na nás padá v noci? :o) Mně chutnají sladce hormony v potu, co se dostávají ven ze zdravého těla :o)
18.03.2021 10:36:37 | Crazymike
Nepovím, líbí se mi, že si to snaží lidi různě asociovat, tak jim necham volný prostor :)
19.03.2021 08:14:00 | Laven De Brig