Zapadlé vzpomínky
Zapadlé vzpomínky
Zapadlé vzpomínky
Tam u bukovecké lávky
jak drobné mince
vracelas mi zpátky
polibky zděděné po mamince.
Je prosinec, myslím si,
zima tak brzy nepovolí.
Jak nevěsta v tomto měsíci
krajina do bílého se strojí.
Adama, Evy bude za týden,
vločky se tvého dechu bojí,
horký je jak slunný den
uprostřed dovolené v Neapoli.
prosinec 1973
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Láska k životu, je to, co na mě pokaždé, když u tebe čtu, dýchne. Tato laskavost, vyrovnanost životem, je mi velmi příjemná.
07.04.2021 19:59:44 | Vivien
Děkuji Vivien, tak hezky a s takovou laskavostí se umí málokdo vyjádřit k dílku druhého.
I mezi tvé růže chodím přivonět a líbí se mi jejich vůně.
Seifert napsal:“ takovou vůni v Paříži si nemohou vymyslet“.
08.04.2021 07:31:12 | blues
Ano, i města voní, poprvé jsem si uvědomila, když jako studentka mohla svobodně z Bratislavy do Vídně, a k té Paříži, ano, na nábřeží Seiny. Děkuju, žes mi postřehem pana Seiferta oživil vzpomínku, co paměť už zasunula někam hluboko, a to by byla škoda, té krásy i vůně.
08.04.2021 16:17:41 | Vivien