Dvojčata

 

Dvojčata

 

 

Z druhého patra do přízemí                                                              

nejezdí výtah, když tam není.               

Pro dívky kradli jsme, do vlasů              

vítr. Pro parádu i pro krásu.

 

Skákajíce přes dva tři schody,  

spoléhali jsme jen na náhody.        

Jindy sjížděli jsme v úžasu               

po zábradlí, za střelkou kompasu.

 

Kdo první vezme za petlici.

Kdo první vletí na ulici.

Kdo první slízne polibek,

od vzduchu, léta, od dívek.  

 

Dnes je to jedno, ale tenkrát,

každý se snažil jenom vyhrát.

Vše jsem  tehdy mohli říci,           

takoví dva malí uličníci.

 

Když vzpomenu na naše hrátky

tak vím, že není cesty zpátky,

povoleny jsou jen dva skoky,

dolů. Třetí skok už jen do nebe.

 

Teplo vzpomínek vždy zazebe.

Jsem rád, že výtah nejede,

z druhého patra do přízemí,    

vždyť nikdy nebyl tam a není.

 

25.3.2021