Pohledy

Zadívala ses mi do očí,

jako bys v nich uměla číst,

kolik lidí potkal jsem,

kolik navštívil míst.

 

A vřelý úsměv zdobí tvou tvář,

do srdce mého vpouští svou zář.

 

Hle, jak chvějí se ti dlaně,

když dotýkají se mých,

tam v krajinách mé duše,

zříš každý pláč i smích.

 

Náhle se však v hrůze odvracíš,

pouštíš mé dlaně - kam odcházíš?

 

Co spatřila jsi dál,

za všemi těmi obrazy?

Bol a žal, či démony, 

co životem mě provází? 

 

Neutíkej - vrať se mi... 

 

Budu čekat za noci, 

i když se rozední...