METAMORFÓZY
METAMORFÓZY
METAMORFÓZY
i slepý může vidět
a vidoucí být slepým
teprve vnitřní zrak
dokáže překonat tíži hmoty
tak jako oheň vystoupat kamsi k nebi
odhodit okovy spoutaného těla
zasvětit duši věčným tajemstvím
a nadpozemské kráse
která ti sevře hrdlo okouzlením
co umí zlomit v dotyku se zázrakem hlas
a svlažit oči hojivě čistou rosou
v nesmělém záchvěvu probouzejícího se opojení
v tu chvíli máš duši bosou
svlečenou do nahoty
za niž se trochu stydíš
zároveň však jsi rád
za stále živou schopnost procházet v údivu proměnami
jimiž se znovurodíš
do světa jenž nezná pojem času
proto zůstává věčně mlád
Praha, 30.3.2021
https://www.youtube.com/watch?v=C2inNYauU1o
Komentáře (19)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Ahoj Pepo, tyhle tvoje Metamorfózy jsou tak krásné, že tady o půl jedenácté pozdě večer tiše brečím. Dneska už potřetí. Poprvé mě to potkalo ráno, když jsem větrala u Karla v pracovně. Bylo pošmourno, větrno, vítr lomcoval venkovními žaluziemi, ale když jsme otevřela to malé okno, ozval se přímo nade mnou tak krásný ptačí trylek, že jsem snad hezčí ještě neslyšela. Takový pomalý, vycizelovaný, jasný trojtón a pak zvučné klokotání. Jen pár desítek centimetrů nad tím oknem se nám ve fasádě usadila nová rodinka špačků v díře po strakapoudovi. Hojně nám domalovávají zábradlí od terasy, zatvrzele jen černou a bílou, člověk by řekl minimalisti, ale když se nachomýtne k hlasovému projevu, celý svět je rázem barevný. A přitom jsou bráni jako škůdci, co škody natropí jejich hejna na ovoci, všichni na dědině s předstihem nabíjejí poplašňáky a já nemám to srdce na ně ani zatleskat a křiknout KŠÁ! Zatleskám tak leda jim a ještě se jim ukloním za tu symfonii. Podruhé jsem zaslzela, při poslechu audia Už hořela, když jsem si do ní lehal od Roberta Fulghuma. Dostala mě lavička na kopci, ze které byl rozhled do kraje a která byla vlastně náhrobním kamenem na hřbitově. Bez obrázku i jména majitele, prostě jen lavička pro kohokoli kdo se chce posadit a rozhlédnout. Najednou jsem brečela a bylo mi krásně a sedli si ke mně kluci a hladili mě, jak si po vzoru pana Wericha říkáme: „Děti ho hladily a vyhladily mu pleš.“ Protože vědí, že mi pak zelektrizují ty drobné vlásky kolem čela a vypadám jak příšerka z vesmíru, hoši říkají Critters. No a teď tu bulím kvůli tobě. Nádhera, díky a dobrou. Jdu spát. Už je té symfonie na mě dnes nějak hodně. Jupíííí. :O)
https://www.youtube.com/watch?v=9Voul5xb_zM&ab_channel=Statistic
05.05.2021 23:24:23 | Tichá meluzína
Tedy Blanko, tak krásný komentář jsem na Literu nedostal, ani nepamatuju - úplně jsi mě odrovnala a děkuju :-)* Škoda jen, že už tu moc nezveřejňuješ svá díla, stejně čtivá a plná lidskosti, která umí i stejně vždy pohladit na duši. Právě toho je dnes snad nejvíc potřeba, tak s tím tolik nešetři! :-)) Děkuji taky za odkaz, snad se k tomu taky někdy dostanu. Užij si krásný víkend a měj se moc fajn! :-)*
06.05.2021 16:09:39 | Amonasr
tuhle jsem četl že chobotnice umí měnit barvy a přitom je barvoslepá...
06.04.2021 14:02:40 | enigman
jsi hezky nad věcí,líbí se mi ten nadhled,pohledy potřebujeme mít různé...
04.04.2021 22:40:00 | Danger
Bosá duše - odhalená podstata. Krásné metamorfózy, milý Pepo. Nu a nestyď se, Tvá duše je krásná.
02.04.2021 01:33:24 | Akrij8
Ač jsem člověk vidoucí
přec jsem slepcem života
naštval jsem svou vedoucí
teď mě čeká žebrota
promiň, nechci shazovat tvé tolik oduševnělé dílo, naopak pokouším se vyrovnat misky vah svou blbinou
01.04.2021 08:14:54 | Clown
A zase mi nakládáš... vybavila se mi věta..
" Jak jsem mohla být tak slepá?" No, mohla ...vždy zůstane bez omluvy.
Mám jednu nevidomou známou, chodila s námi ke koním, dokonce i jako nevidomá má svého koně a jezdí...a jednou...viděla, přímo až do mě, co jiní ani netušili.:-)
31.03.2021 11:24:52 | Dreamy
Zvony uvnitř nás stále mladé můžou být
i když zralost v tónech je již patrnná
stále je nám po chuti
ta míza nalévající rozkvět
do každé části našeho těla
Moc pěkné Amonku*ST
užívej si krásné dny:)*
31.03.2021 10:22:45 | jenommarie