Splynutí

Třpytíš se v mlhavém počátku krůpějí soli, omámená chvostem rozkošné vůně.

Pronikáš pohrdavě povrchními relikviemi ráje, bobtnající chtivostí konkubín.

Tančíš v panenské esenci líbezných odlesků baletek, obepínajících dno tůně.

Levituješ pod příkrovem azurové modře, ryzí vznešenosti hlubin.

╩

╦

Hovíš si v nitru podstaty, okouzlená pohádkovou bezelstností jitřní rosy.

Rozfoukáváš spalující přívaly pichlavé palčivosti prachu.

Ulpíváš na zbytcích teskně zabarvených rtů svůdného bytí.

Nabízíš osvojenou křehkost svého těla, však náruči spoře oděného strachu.

╩

╦

Skrýváš zdánlivou nelineárnost prchlivého slunečního větru.

Obdarováváš věčnou oduševnělostí, ty prohýřené duše na periférii gest.

Usínáš v tklivých houštinách, zabalená na střelce zraněného chronometru.

Pomáháš z bezradnosti rozvrácené existenci v nesnázích, skrytou tezi mysli nést.