Zhasly lampy

Zhasly lampy.
Tohle je místo, kde je tma
ještě celkem dost temná
a hvězdy jsou vidět
přímo z ulice.

(Velkej vůz mi v létě
jezdí přímo po střeše.)

Z ložnice, kde nás spí tři až šest,
podle toho, jak se chce psům,
slyším kopyta v ještě trochu
namrzlý hlíně,
když jdou koně v noci pít.

V obýváku mi večer zapadá slunce
a vychází tak,
že když vyjdu
ze dveří,
dá mi facku přímo do tváře,
jako bych mu snad mohla
dělat konkurenci.

Teď už je ale tma, taková tma,
že když se podívám z okna,
vidím jen ji,
sametovou a odtažitou.
Chci ji vzít k sobě do postele,
hladit ji po vlasech,
políbit ji, až budeme jedním
a já se v ní budu koupat
až do rána.

Jenže dnes ke mně nepřijde.
Nemůžu usnout,
za oknem na mě kývá
její silueta
a já se schoulím k jejím nohám
a budu čekat
aspoň na pohlazení.