Rozumím Vám, co chcete mi říct,
když přede mnou duši svou svlékáte,
na náměstí - za pozdního večera,
kde v podloubí Váš hlas se rozléhá,
jiskrné oči, ruměnec Vám sedl v líc.
Voníte vínem a kouřem cigaret,
vlasy lehce rozcuchané - prošedivělé,
kolem očí roztomilé šmouhy od řasenky,
a Vaše slova vplétají se do tekoucí vody v kašně,
jako když u nádraží kluci čůrají do kaluží.
Opodál u odpadkového koše,
jakýsi opilec odložil svůj večer,
a já se zaujetím sleduji,
jak se Vaše rty zvláštně pohybují,
i spuštěné oko na punčoše.
Rozumím Vám, co chcete mi říct,
vílo s ulomeným nehtem v dlani,
ve chvíli jediné svůj život vylíčit.
Jak krásný byl - trpký i podivný,
věříte mi, i když jsme si neznámí.
Oba však na vědomí máme -
tento okamžik je první a poslední,
jen pouhým zrnkem písku v přesýpacích hodinách.
Přejde večer i noc, a když se rozední,
již více se my dva nebudeme znát.