Smrtikruh

Mravenci hbití se mi pod nohama jeví,

po zemi se hemží, pádí – kam to sami neví,

vedeni pudem pachtí se bez tázaní

jednou tam a zase zpět,

v iluzi že mýtina jest celý svět,

jak je dlouhý den

svůj mrzký život dávaj´ všanc,

příroda zbrocená krví ztrácí glanc,

však královně smrt tisíců se rovná,

a tak bez váhání, bez pražádných pochyb

přerázně jdou rce jim srdce, „pohyb – pohyb!“

královna je matka, cestou, neméně pak cílem,

původ, příčina i důvod všeho hemžení,

alfa a omega všeho mravenčího snažení.

´Ach, ale kde je naše královna?´

každý z nich se táže,

´nač je nyní naše bytí, všechny dělnice a stráže?´

V hrozný bludný smrti kruh uvrhla je beznaděj,

hledání ustalo, nyní ve smrti se předháněj.