Kdo běhá nahý ve tmě?
Kdo běhá nahý ve tmě?
Anotace: (Všednosti)
Dokuřuju cigaretu - potahuju rychle
jakoby ona byla právě ta poslední,
a dívám se na své lakýrky špinavé,
nohavice odřené - za nehty smutek,
podivná postavička, co v ruce třímá pugét.
Stojím stranou - ne v davu, tam já nepatřím.
Po očku sleduju, jak se chlapeček ďoube v nose,
jeho máti v uchu, a když ho uviděla,
práskla jej přes ruku a řekla: ,,Prase!"
a slunce se opírá do stříbrných vík popelnic.
Duše oprýskané a fádní,
jako okolní zdi,
uprostřed plápolá ospale oheň,
a z dlažby všem
prorůstá plevel do chodidel...
Vzpomínáš na ty letní večery?
Vzpomínáš na ty ohně?
U nich jsme sedávali
a cosi podivného popíjeli,
z ušmudlané plastové láhve.
Jako teď havrani pod barokním portálem,
než nás - černé vepře vpustí dovnitř...
Pak pohltí mě vůně tak milovaná -
stejná, jež objímá zapadlá květinářství,
vůně květin, hlíny a jehličí
se mi zabodává do kůže - do vzpomínek,
vůně obklíčena chladem a tichými tóny piana.
A ten známý zvuk ve foajé,
jemně tekoucí vody do jezírka,
podoben potůčku, kde u ohňů jsme popíjeli,
vzpomínáš? To byl náš svět - náš ráj,
svobodný a nedotčený - skutečný.
Taky tak trochu bláznivý -
když přišel ten správný čas,
a než vyjela poslední lokálka z nádraží,
všichni jsme se svlékli do naha
a pod dekami začali běhat po poli.
A ty ses ptal se šťastnou tváří:
,,Kdo může běhat nahý ve tmě?"
,,Jen blázni - ale krásní blázni!"
Teď je mi líto těch věnců se stuhami,
těch zapálených svící
a prázdných slov u katafalku -
hudby, která Ti neříkala nic,
povadlých květů lilií...
Vidíš kamaráde -
tam venku se ďoubou v nose,
tady pláčou a padají do mdlob,
tak nějak se mi ven už nechce vracet,
můžu si lehnout k Tobě?
Autor Barbuch S. D., 28.04.2021
Přečteno 154x
Tipy 8
Poslední tipující: mkinka, Amonasr, Iva Husárková
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.