Mefisto

odhoď svůj strach a otevři oči
z toho co vidíš pečlivě vybírej
na toto hlas rozumu dávno už nestačí
lásku i bohatství máme tu na prodej

dokážu splnit ti nejhezčí sen
a každé přání za chvíli krátkou
snad pouze maličkost vezmu si jen
cenou je duše tvá zdobená oprátkou

s naivní představou o Boží dobrotě
snadno jsem zabloudíl v hluboké temnotě
tam v černém lese kde slunce už nehřeje
do ticha loučím se s plamínkem naděje

já stvořil si v tom lese studené vězení
v němž mříže a stěny slepené z iluze
nikdy prý nepustí mou duši k obloze
sám sebou odsouzen k věčnému zazdění
mým osudem stane se pojídat kameny