Anotace: ...
Verš snáší se na mou hlavu
Kolem mne se třepotá
Vybral si mne
Jedinou v davu
Ale najednou zas odlétá
Prsty se kolem prázdna semknou
Verš unikl mezi nimi
Snažím se paměť odemknout
Ztrátu však již neovlivním
Už se ke mě nevrátí
Vidím jak sám mizí v dálce
Náhle cítím prázdnotu
Opustil mne falešný zrádce
Musím jinak zahnat temnotu
Uvnitř sebe
Přilétají,
zlehka se dotknou
nečekají
rychle se rozlétnou
Veršíky smutné, veselé, neposedné
zda vrátí se nikdo neodhadne...
Klárko, to zná asi každý :)... Hezký den*
05.06.2021 18:37:56 | Emily Říhová
To znám, proto sebou vláčím blok a tužku, jenže jsem línej to použít v bláhový víře, že jeden verš přece snadno udržím . A ono ne.
04.05.2021 07:56:10 | Clown
Verše jsou jako omšelé můry, které každou noc přilétají obdivovat chřadnoucí světlo olejových lamp. Jeví se krotké, ale chceš-li je pro svou sbírku křídel chytit, změní se v něco těžko polapitelného.
Třeba tvůj verš neuletěl nikam daleko. A báseň je fajn, inspirativní!
03.05.2021 11:55:11 | poslední
Verše, jež si neváží své vázanosti a tak mi stale utíkají... Děkuji moc za tvá krásná slova. Přeji hezký den
03.05.2021 12:25:34 | Klára Němcová