Spoutáni pravidly

Jsem plná smutku a bolesti,
jak dlouho budou trvat tyhle strasti?
Bojím se smrti, ale mám k ni blízko,
nenašla jsem stále útulné hnízdo.
Jsem bláznivě zamilovaná do chlapce,
který mi ukradl část srdce.
Jenže má to háček,
stará láska jde do sraček.
Mám se chovat vyspěle,
ale jinému lezu do postele.
Jsem lehká děva,
přitom stále panna.
Sedím na lavičce a svítí na mne slunce,
ale já si ničím kouřením své plíce.
Zasloužím si žít,
nebo mám raději zemřít?
Jsem dítě ztracené generace,
které se nechová jako ovce.
Jsem dítě,
a miluji dítě.
Jeho tělo je andělský chrám,
nikomu ho nenechám.
Zachráním Tě před hříchem,
a staneš se mým bohem.
Jsi až nadpozemsky dokonalý,
a já jsem dívka modly.
Podívej se na sebe do zrcadla,
zjistíš, že jsem Ti nelhala.
Žárlím na Tebe,
i když nespím vedle Tebe.
Hořím, když vidím Tvou tvář,
ze srdce Ti vychází jasná zář.
Mám vůbec povolení Tě milovat?
Na tuhle otázku bych chtěla odpověď znát.
Neustále myslím na tu noc,
kdy jsme se milovali moc.
Tvoje tělo na mém těle,
oblečení leželo hned vedle.
My chtěli být nazí,
a neřídit se matčinými příkazy.
Jaké by to asi bylo,
kdyby ze mě dítě vyšlo?
Děti by byly nuceni vychovávat dítě,
a dospělí by nás svázali do nitě.
Jsem blázen, šílená hraničářka, nezodpovědný snílek,
nešťastná nevěsta, sebevrah, který hledá utěšení mimo vlastní práh.