Praláska

Pratepnou vzlíná kapalná mlha
prasílou v listech nese se bor
zpěv velryb a usměvavé nosy klaunů
třepotají se a vsakují vzdor

Tak pražíla vznosná stala se kráskou
v kaštanech, v moruších, v melase
a tovaryš ukul nebe z perel a krve
poskrovnu vrásek, však nemálo slz

Ten pravěk tepe v křídle motýlím
jak popel ze zlatého rouna ve větru
závoje z olova par stříbřitě žhnou
a paprsky tvých chodidel usnou v irském setru

Pravesmír koruny sekvojí hladí
rukama z větvoví, pažemi z čediče
šeptají kejklíři do sluchů hvězd
že nitro milenců z hélia a železa jest

Oplakalas pravzory vymřelých měst
louky konikleců v říších v Severní Koruně
jen schoulíš se v kožešině ze sobolů
a láska? Jen rosa, rosa v platanu lůně...