Muž s cigaretou.

Já vím.
Den v myšlenkách oslavím.

Moři já dala splín.
Nebe pomohlo mi s tím.

Můj rým je jednoduchý.
Vnímám pohodu
do všech kostí.

Neřeším složitosti.
Každému po libosti.

Život je krásný.
Nikoliv zlostí.

Každý den obřadností.

Přemítám.

Daleko od hloupostí.
V jasu pronikavosti
a žádné umíněnosti.

Co přijde, to přijmu.
Co odejde, to mé srdce obejme.

A dojme.
Povídání s mořem
dalo mi sílu.

Kamarád řekl,
že musím jít,
i když ti a ti
staví se na opačnou stranu
a nepropadat bolu.

Za deset let ví,
jaká jsem.

Na vozíku s cigaretou
vnímá svět.
Zastaví se a umí rozumět.

Tak věnuji mu těch pár vět.
A je mi blízká
i chorvatská řeč.

Nemá žádný duše hlad.
Ani slovní smeč.

Přijímám.
Do moře se zadívám.

Úsměv uhlídám.

Já vím.
Den završím.

Ten verš o lásce byl nejlepší.
Moře dalo zátiší.

Nic s mořem nekřičí.
I ty slzy jsou krásné.

A slunce jasné.
Zlaté vzpomínky.

Milované kamínky
a den nikdy nezevšední.

S přátelstvím
den je něžnou rybou,
kdy dva si to a to prominou.

A krásně se nadechnou.
A pohoda projde krajinou
a je melodií hřejivou.