Ještěrka.

Potkala mě ještěrka.
Na kameni.

Hezoučká.
Nebyla to příšerka.

A pak druhá, třetí.
Dala mi smysl žití.

Omládla jsem.
Ještěrkou stala jsem se.

Na kameni opalovala se.
Slunce přijalo mě.

Nic netrápilo mě.
Obavy nebyly v hlavě.

Spokojená právě.

Bezstarostnost ještěrky.
Vlezla mi do každé dírky.

Slunce obarvilo mě
a pohladilo zevně.

Jsem vždycky zmrzlá
a tady jsem se hřála.

Teplo u moře mám ráda.
Pro duši bezva čokoláda.

Chtěla jsem natočit
proslov moře,
ale neumím to dobře.

Tak jsem si tóny uschovala
v sobě
a budou mě hřát
v každé době.

Už poslouchám,
co ráda mám.

V sobě mořskou lásku.
Už se nerozpadám.

V sobě tu ještěrku
ráda mám.

A tak se vyhřívám.
Čelo, nos i tváře.

Odnést si kus tepla
a být šťastná na celé čáře.

Moře je mou múzou
a hladím zemi krásnou.

Ještěrčí mluvou.
Je teplo
a jdu cestou.

Krásnou a známou.
Nekonečnou.

Do tepla pouštím vás.

To je to málo,
co mohu z lásky dát.

Mé štěstí v rozdělení
a připojení v pravý čas.

Zdravím básní vás.