Noční chodec

Mlha jak duchů shromáždění,
vznáší se v podvečer ulicí.
Kužely světel počaly v dovádění,
jak pruhy touhou hořící.

Samet vzduchu tmavne a houstne,
na schovávanou hrejí si hvězdy.
Břich strachu noci náhle ztloustne,
přízraky hlásí příjezdy.

Skrze okna nejisté vyhlížení,
však spása v mlze vidět není.
Noc to má dobře zařízený,
když se vloží do velení.

Přesto blázen městem chodí,
jako myslí svou by brouzdal mlčky.
Čekání zda nápady se nenarodí,
když míjí mrouskající kočky.

Samotou v plášti tmy a mlhy,
jsem já ten kdo se probírá.
Osudy jsou jak předepsané kruhy,
když naděje se ztratila.