Hlaď mě, vlnko milovaná.

Milá vlno!
S Tebou je krásný den.
Okamžik v citu obnažen.

Nosím Tě v srdci.
Cítím Tě v hrudi.

Poslouchám Tě, jak
narážíš a jsem samý smích.

Však Ty víš.
Krásný úděl s Tebou být.

Při svítání i při západu.
Jen štěstí padá na mou hlavu.

A z oblaků si náladu kradu.
A povím světu jen,
že s vlnou blažený je den.

Poslouchat a tiše si
něco přát,
ať má vás ten a ten rád.

A nebo ať je zpátky
zas kamarád.
A bere vás zas a zas.

Vždyť vlna poví,
že na vše je čas
a naděje s vírou
neumírá.

Když dobrá vůle v nás.
Člověk občas v sobě hlad.

Přemýšlí, že to a to se nemělo stát,
kdyby se měl více rád
a byl sám sobě kamarád.

Avšak vše má svůj klad.
Člověk se učí
a sám ví, že není automat.

Samota občas v nás,
propukne a nechce si člověk hrát,
ani odpoutat.

Pak přijde vlna a pomůže
a odnese ty a ty nálože.

Klid vloží do srdce
a člověk usmívá se.
V radosti rozbrečí se.

Vlna je naděje,
co můry odnese
a pak dobře i v českém lese.

Vzpomíná se krásně.
Zase a zase.

V přenádherné spáse.
Slaném roztoku
a štěstí nejen v povzdechu.