Při otevření dlaně

papírem trháš
břemena
co zvedáš
pohybem ruky
vypsat se z toho
utéct od něhy
mám k tomu sklony
náklony v rovině
opilost po víně
láska
co tě nežere
pocity
city
nicoty
tečka za větou
sám
se sebou
duše toužící
prázdné louže
tíha na hrudi
tiše tluče
hřeb v plechové boudě
klam v obraze
život na zdi
nakřivo
pod ním skvrna
líný malíř pokojů
tak snad příště
ale radši jinou
béžovou
modrou
zelenou ne
čekám vedle tebe
až se usmířím
po tmě hledám klíč
odemčené dveře
už jsi pryč
na stole vzkaz
vrátím se zítra
pa
v pokoji tma
podlaha studí
proč mě soudíš
nevidíš do mě
vlastně dobře
můj vztek
dívám se v odraze
draze platím
za metro v Praze
pane
bez lístku ne
dívám se do země
stud
dívají se na mě
podvodník
my taky platíme
představy
příště nikam nejedu
doma se nic nestane
spadla skleněná konev
štěstí
střepy
tržná rána
na levém palci
utekl jsem pryč
volali z novin
že jim nevonim
bez výtisku
reklama na bídu
přes můj ksicht
v příštím čísle omluva
už se to nestane
vyspat se, vypsat
den není
v noci vzhůru
přes den spím
nikoho nevídám
nadávám
šel jsem do rohu pokoje
nebylo tam nic
zvláštní
vyndali mi stehy
jizva viditelná
při otevření dlaně
doufal jsem marně