Až spadne opona lží

Představení začíná.
Desítky diváků.
Se zářícíma očima.
Obrovské jeviště.
Plné hvězd.
Hedvábná opona.
Zvedá se.

Dnes?
Komedie obohacuje program.
Musí se usmívat.
Ani stopa po smutku.
/Srdce bolí?
To přec počká!/

Veselá slůvka.
Posměch.
Ohromný úsměv.
/V duši žal./

/V oku slza?
Ven!
Pryč s ní!/

Emoce si hlídej!
Chceš-li jíst a být živ, zdráv,
nevybírej místo emocím zde.
Zde, na tom velkolepém jevišti.

Přetvařuj se!
Toť přec tvé řemeslo...!
/...Tak nač ty emoce?!/

Končí výstup.
Tak tristní.
Smutný divadelní klaun.
Rozesmívá publikum.
Sám však brečí.
/Po zahrnutí opony, samozřejmě!/

Padá slza...
...a pak druhá...
...třetí.

Kap.
Kap.
Kap.

Neplač, naše smutná vílo.
Otři slzy...
...na, tu máš kapesník!

Dnešní lidé...
/egoisté/
...jen na city druhých umí hrát!

Zranění schovávat.
Na lásku si hrát.
/Ó, jak směšná parodie!/
Pravé city chovají...
...k sobě pouze.

Tihle lidé...
/Škoda povídat./
...neznají obdiv.
/Víš, ten z lásky./

Uběhnout nejvíc.
Přeprat celé okolí.
Vyhrát počítačovou hru.
Vypít největší množství alkoholu.

A co takhle:
Složit z citů píseň?
Obdivovat a milovat skrz verše?
Namalovat portrét přírody?

/Smích....?....!/

Děkuji.
/To mi stačilo./
Odcházím.
/Egoisté!/