Moře lásky.

Jdu k moři zase.
Ponořím se.
Naplním se.

Přijmu ho v jeho kráse.
A lahodné šeptání.

Průtok slz neubrání.
Krásné pohlazení.

Aby slovo nezůstalo nevyřčeno.
A v samotě uzavřeno.

Píši v lásce i pokoře.
Pro vás, ať nic nehoře.

Každý máme křehký chrám.
Svůj boj a průvan.

Láska přežije a je naděje.
A není mrtvá, ale pulzuje.

V krvi a cévách.
V ve svalu srdečním.

Je znamením.
Jdu stále dál
a ponořuji se
do hlubin a utápím splín.
Já vím, čas občas nevrátím.

Naučila jsem se mít ráda sebe,
protože i v sobě mám nebe.

Člověk by měl rozumět sám sobě
a neutápět se v sobě.

Hladina někdy moře velká.
A život utíká.

Mezi prsty.
Žijme ho do jakosti,
i když máme občas
v sobě zlosti,
musíme jít dál,
jak poradil mi kamarád,
co mi ruku usmíření dal.

Člověk sám svého života kouč.
Dívám se do moře.

Já vím, že v životě
jsem neudělala vše dobře,
právě proto lekci jsem si dala,
abych se znovu a znovu
nacházela.

Učíme se žít.
Vnitřní oko nás otvírá.
I když hlodá v nás ta a ta škvíra.

Musí se vstát, i když není víra.

Moře je poklad.
Pro blaho doklad.

Dalo mi harmonii.
S ním žiji.

Je mi nadějí,
co neodejde ani po chvíli.

A já tímto děkuji za skupinovou
terapii.
Za slova všechna, co zahřejí.

Není smutno, ani po chvíli.
Tak takto všem děkuji.
A vás všechny miluji.