Vysněná

V dálce vidím tvůj obraz,
Jsi stále krásnější, než v den, kdy jsem tě poznal.
Nastal večer, čas snů.
Skrytá zákoutí našich tajných tužeb ožívají.
Jdeme spolu parkem, ty víš, který myslím.
Sedáme si na lavičku a sledujeme život na řece.
Užívám si ten výhled.
Výhled na tu skutečnost, co zdála se být neskutečná.
Vstáváme z lavičky a jdeme parkem zpět.
Hlavou mi běží ta jediná otázka.
Políbíš mě.
Předcházíš okamžiku mé nejistoty.
Park přechází na okraj města.
S ranním rozbřeskem se mi ztrácíša naplňuješ mě touhou a steskem.
Co zdálo se být nereálné je již nyní zřejmé.
Miluji tě z hloubi své duše.
Počkám na tebe večer a ty víš, kde mne máš hledat.