Malá holka.

Přišla jsem k moři.
Svému milovanému.

Jako malá holka omyla
jsem své tělo,
aby nebolelo.

Omyla i myšlenky.
A hledala slova maminky.

Kde to vlastně jsem?
Nalezená?
Nebo uhlazená?
Vymrštěná nebo ukřivděná?

Jsem taková,
jaká jsem se narodila.
Z duchu srdce probudila.

Náruč vesmíru mě přijímá.
Pořád ta holka malá.
Není ledajaká.
Jenom jiná.
Trochu neposlušná.
Ale svá.

Kdysi pláč zadusila v sobě.
Aby se znovu probudila
a srovnalo se jí to v hlavě.

To malé dítě pořád dříme
a říká Ty božská lásko
pochovej mě.

Jenom jemně jako koťátko.
Budu šťastná jako kuřátko.
Každý jsme přeci občas děťátko.
A chceme si hrát na krotké zvířátko.
Vlno, dej sílu, dětem v každém z nás.
Vytrhne nás to z bilancování snáz.

Život není oprátka, ani růžová zahrádka.
Občas pípáme a hledáme vrátka.
A tak pípá ta malá holka do vln.
Učí se, co a jak se má
a sama o sebe se opírá.