Novinky
Novinky
Modrovlásko moje milá,
Prostupují zlehýnka,
Do té žíly, která shnila.
(A ne poprvé...)
Sbližování zatím stačí,
V parku, tam dobře mluví se nám,
K tomu zní nám zpěvy ptačí,
Beru tě v potaz i za zlých rán.
(A znamená to vůbec něco?)
Pěkňoučkých okamžiků pár,
Aspoň vzpomínky hezké budou,
Vrací se pocit, dávno stár,
A přináší jednotku sudou.
(Vlastně všechna čísla, má matematická krásko...)
Avšak...
Znenadání se objevil,
Jako déšť v období sucha,
O tom, že zájem projevil,
Beztak nemá ani tucha.
(Vždyť jinak to už nejde, že?)
Promarněné objetí?
Naladěná podobná nota?
Že bych si další smetí,
Zase přinesla do života?
(To by mi bylo podobné...)
Prý o ženy moc nemáš zájem,
To už znám, nemá cenu se snažit.
Znovu pletu si peklo s rájem,
Ale pravdu si chci sama zažít.
(Tak proč si zase neublížit?)
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Poslední sloka byla strhujícím zakončením celého díla, jež nelze hodnotit jinak než nanejvýše kladně. Od umně vyvedených metafor ("tvá zelená okýnka, "znovu pletu si peklo s rájem") po zřejmý kontrast mezi první a druhou částí básně: v první lze nalézt hned několik zdrobnělin a slov vyjadřujících něhu a náklonnost, druhá část je na omak trpčí a chybí otevřenost citu. Jsou si povedeným protikladem, byť jsou oba součástí jednoho celku a koneckonců i jednoho tématu.
Nakonec ještě ocením autorčiny "poznámky" v závorkách na konci každé sloky. Nápad sice protřelý, v tomto díle se však uplatnil moc hezky.
Uvidíš, kam tě emoce zavedou. Ve výsledku je to celkem jízda, ač si při ní lze velmi snadno - jak jsi sama zmínila - narýt hubu. Přeji hodně štěstí, Amiradi *.
10.06.2021 16:05:16 | Rozmarýna
Amiradi, zkus třeba i svůj tok myšlenek nechat proudit volně a nepřemýšlet nad formou, pravidly-potažmo verši. Nu, možná můj pocit je subjektivní, ale tahle báseň by měla obrovskou gradaci ve volném verši. Úctyhodnému kouzlu dosáhneš jen přirozeností a pokud ji probudíš, můžeš psát v kterékoli vlně. Je velká škoda, že pocity jsou deformovány mnohdy posazenou formou pravidel a tím energie básně mnohdy vyprchá. Psaní je o životě o jeho náboji, přirozenosti a převtělení citu. S úctou a pokorou.
08.06.2021 17:27:22 | Krahujec
Já osobně moc volný verš nemusím. Ale už jsem párkrát přemýšlela, že bych se k něčemu přece jen hodil více... Děkuji za tip, třeba příště zkusím ;)
08.06.2021 19:24:31 | Amiradi