Radostná lenost podvečera

Radostná lenost podvečera

°☆°

Závojem prostého půvabu, ulici oděli.

Kostky a dlažba s jednotvárnosti jiskřili,

lemují ji domy, jenž čarokrásně voněly.

Příměs esence Vídně, paprsky ve vánku vířily.

°☆°

Příjemně vlahou ulicí slunce mizelo,

klid letního podvečera kanul z nebes.

Neklidná nitra bytostí blažené ticho plnilo,

prostupovalo skrz nesourodý tok lidských těles.

°☆°

Ptáci naposled zlatavý svit rozšvitořili.

Slunce propadalo hedvábnou náručí obzoru,

diamantové odlesky prvniček, úlohu dne mařily. 

A město? Topilo se v nekonečné modři prostoru...

•♡•