"Jak se zabíjejí loutky?" špitla jedna z nich

Na jazyku...

na mysli mám
nevyřčených otázek...

O existenci a smyslu
na šedém měsíci ticha
a doznávám se chyb,
přes které mě odmítáte pustit

...k rodinnému krbu.

Vím, že nemám správnou barvu kůže.
Ach ano! vím to!
Já nemám kůži žádnou…
Ale dokážu se radovat!
Ocenit umění a držet smutek…
I růže jsou krásné jen

než zvadnou...

Copak to nestojí za uvážení?

Sic mi v žilách nevře krev,
snad jen chlad
a srdce mi nebije
ni nestárnu…
Právě proto
ptám se:

Nač ty výhružky
a věčný strach?

Že snad jsem z oceli?
Ale city mám…
Mám duši,
vždyť mám duši…
Podle vás jsem však pouhá loutka…

Řekněte mi tedy:

Jak se zabíjejí loutky?