Soudní vyznání

Sedím si na soudu, tvářím se bodře,
avšak můj monitor svítí tu modře.
Celý ten spor stejně je v háji,
myslím však na Tebe, jsem jako v ráji.

Fotka mrtvoly s lepící páskou,
já stejně zasažen jen Tvojí láskou,
proto se krčím v taláru tiše,
chtěl bych Ti dát kočičku z plyše.

Dále jen myslím na Tvoje tělo,
to moje Tvé velmi by chtělo,
každý detail totiž má v pořádku,
při výslechu svědka dám slova do řádku...

Klapity klap, klapity klap,
názorně cítím, že jsem fakt chlap...
Čas utíká, ručičky běží,
chlupy na těle lehce se ježí...

Myšlenka na Tvoje ruce, kotníky, ramena,
vidím Tě jasně, i když jsi vzdálená,
Ty jako bohyně dosedla na tuto zem,
s nápisem na noze "Snem si mě vem."

Zítra Tě uvidím, obejmu dlouze,
nelze už vzdorovat té mojí touze...
Najednou stráž odvádí pána...
Bum! Omdlel! To byla rána...

To jsou poměry pro básní psaní,
státní zástupci - jak hejno saní...
Dále to nevnímám, v hlavě jen Tebe,
a zážitky s Tebou, to je mé nebe.

Jsi prostě moje krásná medvědice,
pivo mi dáváš sama do lednice,
a já jsem Tvůj stydlivý muž,
"Přestávka na oběd!" --- Cože? Už?