Do mého zorného pole
vplouvají Tvé boky
vlní se při rejdování
mezi bójemi kavárenských stolků
Vnímám jemné vrnění
jak se výhybky přestavují
pouští Tě na první kolej
tekutého nádraží
mého srdce
Touha roste
jako nafukovaný horkovzdušný balón
vyplňuje prostor
mezi korunami jírovců
nedbá na zapálené svíce
jejich květenství
Skleněnky očí
návštěvníků kavárny
se upínají k našemu stolku
jako k důlku
Zvedáš jednu nazelenalou
povrch Ti zrcadlí
souhvězdí mého vesmíru
na klenbě balónu
jako v planetáriu
Skleněnky slábnou
až zůstává jen Tvá Jitřenka
Venuše vítající
vycházející lásku
zarudlou v obličeji
Jak slunce stoupá
v gondole se chvěje stolek
pokud se nechceme vznést
musíme ihned vystoupit!
četla jsem s otevřenou pusou. fantaSTic!!! :-))
24.06.2021 04:16:57 | Iva Husárková