Konec dusna

Konec dusna

Nezbedný dortík vykukuje zpoza kopce,
vzdouval se, přetékal z mísy sevřené úbočím hor.
Pastvinami bučí krávy, zvučely své zvonce,
neznajíc tóninu blesků, d-moll.

~•⊙•~

Klekání rezonuje vyprahlým korytem potoka,
paralela intimností, ionty nabíjí.
Vrtkavostí dortíku bleskla poetika,
srdce mocně udeřilo zvon, ticho roztříští.

~•⊙•~

Nebe zjizvené oslnivými výbuchy energie,
nadpřirozený výjev spoutal přelud.
Vševidoucí světlo přetváří strach v harmonii,
svěží vzduch popichuje osud.