Zajíc.

Viděla jsem zajíce.
Pohladil mé srdce.
Viděla jsem les.
Do dálky chtěl mě nést.
S ním bylo mi dáno,
nejen ráno
zapomenout na strasti života.
Usmál se a řekl mi,
Ty holka okatá,
aby mě netrápila samota.

Zajíček běžel dál
a den můj příští požehnal.
Příroda přijde z nenadání,
dá jemné pohlazení
do všech strání.

A tak milý zajíčku,
ať máš krásnou cestičku
a nic netlačí Tě v kožíšku.
Já vím, pamatuješ, na Jitušku.