Závěť básní

... Jednak je napsaná ke konci života,
ta báseň, pane, byla závětí nevinnou.
Jednak se písmo za písmem na papíře mihotá
a čtenář, tak ten nehne ani brvou.
Smutný, pane, smutný úděl básně,
ani smích a ani slzu nevyloudí,
i když by chtěla nakrásně,
přesto její význam ve tmě dál bloudí.

Kéž by básník z mrtvých vstal
a básni význam dal.