Zlomená

Křičím po citu po lásce po obětí a možná špatným způsobem
Křik a výčitky jsou mi odpovědí, tak moc lze zranit slovem.
Stojím a vstřebajíce rány slza v oku vzniká
Krouží černé vrány to srdce bolestí puká.
Když místo "Miluji tě" jazyk slovo "ku.da" hledá
Když místo "vážím si tě" říkáš jak moc jsem blbá..

Vracím se zpět v minulosti a věřím v návrat těch krásných dnů
Kroužím tak nad propastí, naivní, hloupá, věříce tomu snu.

Žiju v minulosti, kdy jsem byla ta nejlepší
Ukázka dokonalosti, co život ti vylepší
Projevy díků a velká slova úcty
Teď v srdci mám dýku a zabíjíš mě ústy

Co všechno sneseme počítaje se změnou ?
Jak moc se ohneme pro lásku bolavou?
Ohnout nás můžou , však srdce zlomit nesmí
Nelze trnout hrůzou a nevěřit ve sny..

Stojím tu zlomená, slzy po tváři kanou
Svěšená ramena, stojím stranou
Nevím co dělat a už vůbec ne co cítím
Dál řešení hledat, když lásku necítím?

Bolest je obrovská, mé slzy proudem tečou
Když slova nelidská, místností se nesou.
Po pár sklenkách vína srážíš mě na kolena
Co jsem ti udělala, čím jsem vina?

Že bodáš dýky do mého těla, do mojí rodiny ktera mi zbyla? Upřímnou lásku odměňuješ ranami, směješ se, pohrdáš nešetříš hnusnými slovami

Snažím se ustát tu sprchu nenávisti, snažím se pochopit tvou osobu plnou bolesti.
Nejde to, už vážně nemám sil, prosím Boha aby jsi to pochopil.

Neslyší tak jako ty, myslí si, že všechno ustojím. Promiň, omlouvám se, ale Já vážně dál nemám sil!!!