O Tobě zdává se
večer co večer
S úsvitem rána
skoro bych brečel.
Vrátit ty sny
chviličky štěstí
Do zdi bych bušil
krvavou pěstí.
Bolest je ničím
ta zvenku snést se dá
Co uvnitř bolí
Víc, než černočerná tma.
Co v bahně
v temnotě je skryto
Co city k Tobě
drží vězněné.
Nenávist, vztek a zloba
co za hnus mám to doma
Jen děti za to nemohou
To s jakou vznikly osobou... .