když ráno s žuchnutím do peřin skočí mi
a řekne mám tě rád
lechtej mě mami
no jasně
přítulný
/jen když jsme sami/
starosti bezesné stanou se lehčími
vlechtám mu do srdce dva metry ze smíchu
kéž měří ve svých dnech ponejvíc radost
co dávám vrací rád
až svírá …
… a dost!
říkám si pro sebe
ale jen potichu
jak leží na břichu
kreslím mu na záda …
a ve mně burácí
paráda!
paráda!