Vězenkyně

V kleci mě zavřou,abych prej neběhala
že svět je velkej a já moc malá.
Duši mi rozbili,kdo ji ted´ zacelí
jsem vezněm v kleci z chirurgický oceli.
Srdce mi zlomili,kdo ho těd´ uzdraví
mám nezkrotnou povahu a boty toulavý.
Pučte mi nůž,přeřežu oka sítě
to co já získám,hned mi zas zabavíte.
Nechte mě létat,když Bůh dal mi křídla
je málo věcí,co bych vám nenabídla.
Nechci žít v království,co plný je ochozů
nachci bejt strojem vyřazenym z provozu.
Kdo vám dal právo svobodu zatýkat
chci vyletět k nebi a hvězd se dotýkat.
Nebudu čoklem uvázaným k rětězu
vězěn´skej život já prostě nesnesu.
Nechtě mě běžet,zlost vě mě doutná
otěvřte dveře,sundejte pouta.
Nezůstanu v koutě,kde ste mě nechali stát
zbyla mi vůle,za život budu se rvát.
Ten pohár nenávisti brzo mi přeteče
tělo tu zůstane,však duše uteče.