Létající talíř.

Držím svůj výkres v ruce.
Usmívám se přece.
Jsem holka, co věří
na pohádky.
Já vím, že malovala
jsem ho pár let zpátky.
Ta holčička chtěla odlétnout.
Její život byl těžkou hrou.
Nadchla se do hvězd
a tam dala jednu báseň
a učila se světem lézt.
Ať létá talíř kouzelný
a holčička má lucerny.
Kolik je Ti holčičko?
Zeptal se mimozemšťan
z rozepsané knihy.
Holčičko,
naděluj dál příběhy.
Kniha se ztratila,
ale Tobiáš žije dál
a příběh se píše,
jak svět dítěte si přál.
Ten příběh kluka,
co měl tátu ve hvězdách.
A mámy nepřestal se na něj ptát.
To dítě pořád kouká do oblohy.
Napíšu o tom zase někdy.
Tobiáš říkal, že mám vlohy.