Ukecaný, smutný mim

Jsi zlomený jak větev stromu,
Po kalbě se ti nechce domů,
Vždyť tam číhá realita,
Pivem ještě neopita.

Démona v sobě a k tomu dalších pár,
Všechno se vlní a nic nemá tvar,
Třináctý stupeň zlatavého moku,
Nepomůže ani pět dioptrií na každém oku.

Vtipný patron, rozesměješ v pláči,
Ale kdo ví, co tě v hlavě tlačí,
Snad temné myšlenky či srdce zlomené?
Pro mne však máš zákulisí zavřené.