Myšlenky na nádraží.

Stojím na nádraží.
Kde můj vlak vězí?
Můj život není černou věží.
Víra mě střeží.
Má cesta je přežít.
A jít a v duši šrámy opravit.

Tak prosím verš,
ať něžná slova podá.
Nebo přijde moudrá sova.
Já nevím, úsměv vypůjčím
si od kočiček.
S nimi vyléčím
svůj věčný zármutek.
A uklidím se u kytek.

Vyklepu směs
a zabarvím věty.
Namaluji lásku
a vytvořím obraz
na zakázku.
Víš to Ty?