Anotace: O tom, že i když se na světě tisíckrát objeví téměř stejní lidé a zopakují se stejné příběhy, nikdy nebudou stejné, protože vůni nezmatou.
Je duše ozdobena sotva slyšitelným klidem,
Až po zdech stečou zbytky našich jmen,
Že bylo krásně,
Ale vydávat se za nás budou jiní lidé,
Jak za heřmánek vydává se rmen.
No pravda, Vážko* Člověk, jak v poušti zrnkem do větru je. A zas v rozmatitých dunách, opět tvar svůj ukládá.
14.08.2021 01:09:28 | šerý