ztišit se
uchovávat v srdci
právě a jen
ono podstatné
co znovu se vynoří
nad hladinu
zjeví svůj tvar
identitu
podruhé už nepůjdeš
tou ulicí
která zdá se být
bez konce
dnes už víš
smrti nelze se
vyhnout
vždy nalezne svého
příjemce
nebránit se
nevyhnutelnému
není zbabělost
ani pošetilost
.
.
.
na obzoru hřmí
vezmu si plášť
do deště
nemám strach
že promoknu
jen chci být
připravená
( na slunce ... až se usměje
a řekne ... bláhová)
U tvé poezie Zdeni darmo komentáře, když tak už šerý to vystihl jak bych já nedokázala, ale vnímám podobně.
15.08.2021 09:04:11 | Vivien
Když si tak Tvé lidsky krásné verše pročítám tak mám pocit, že nám předkládáš vizi schůdnějšího života, nežli se jím marnotratně smýkáme.
Opravdu jsem si odložil... vlastně mi napadá daleko více slov. Ale nač se zmiňovat? Moudrost vytuší, slyší... a nemoudrost si nasadí "trendová" sluchátka.
15.08.2021 01:29:15 | šerý
tyjo... souzním...
14.08.2021 22:34:21 | Sonnador