*-*Snad hora se táže.

~~
Tam za tou horou
krásné je údolí,
žije tam dívka
samota ji trochu zabolí
je mladá,je krásná
černé má vlasy,rudé tváře
proč jsi tak samotná?
Snad hora se táže.
Slunce ji slzy někdy ráno suší
nebe pak beránky vytřepává
najednou tak trochu
tam z jednoho mraku zaprší
a jako ta dívka mráček poplakává.
Jeden den z té hory vysoké
sám zbojník dolů do údolí šel
před zahrádkou u chalupy
barevný šátek v růžích našel.
Na šátku uviděl taky růže
kterépak šátek asi patřit může?

Tak přemýšlí zbojník
až prošel zahrádku i ten trávník
co končí u vrátek s petlicí
v zahrádce s jabloní pějí slavíci.
Na malé okénko v chaloupce
zaťukal ťuk,ťuk, lehounce
a potom čeká kdo otevře,
pohne se záclonka
a vidí jak z toho okýnka
vykoukne dívka černovlasá.
No prostě to je krása.
Zbojník ji pozdraví,“dobrý den“
šátek co našel ji podává
ona poděkuje,mile se usměje
povídá,hledám ho už týden
a hned si šátek kolem krku dává.
Švarného zbojníka ke stolu pozve
a mladý Jánošík rád vejde.
Tak se ti dva našli,mají se rádi
a ten zbojníček? Svoji horu zradí?

Ale ne,teď do hory zavolá
"to je moja milá"
...milá…ilá..lá..á..á.ááá..
/to byla ozvěna/
...na na na...
a dole v údolí zapějí slavíci
a ten bača vedle na salaši
už brzy těm mladým
chystal veselici.

~~~~~~