Vyznání
Vyznání
Bílou křídou
na bílou tabuli,
marně píši,
ty dvě slůvka,
že stále ,
tebe miluji
a stesk mou duši svírá.
Černou křídou,
na tmavou ulici,
kreslím tvoji,
krásnou tvář,
ze vzpomínek
jenž se rozplynuly
jak podzimní slunce,
ztrácející svoji zář.
Černou rukou,
přímo od sazí,
v tmavém přítmí pokoje,
mé dlaně marně hledají,
křivky tvého těla,
srdce s myslí se hádají,
kam láska naše odletěla.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Teskný smutek ve tvé duši
kreslí úsměv té, které tolik sluší...
Hodně sil,Jdarksi... opatruj se
26.08.2021 14:29:25 | Emily Říhová
...ST
26.08.2021 08:39:18 | Sonnador
Neni příliš šťastné dát ST tak niterné básni, navíc se smutným vyznáním, které marně a marně volá a volá na paletě černobílé. Jakobych zatleskala cizímu strádání. PřeSTo ..
25.08.2021 23:08:14 | Vivien
Vím že je to příliš smutný počin jen se blíží smutné druhé výročí a člověk alespoň tímto způsobem ze sebe dostává ty pocity. Děkuji ti moc.
25.08.2021 23:12:09 | Jdarks
Velmi pěkné vyznání,jen ten závěr je smutný..ale přeji, aby bylo milejší pokračování.
25.08.2021 23:07:29 | Jaruška