S úsměvem . . .

Křídou mi osud na tabuli píše,
pak něco smaže a něco zase přidá.
Hlavní je nepodléhat píše,
či smutku který radost střídá.

Vrásky v tváři jsou něco jako,
škrábance po křídě zbylé.
Kdo řídí můj osud to je pako,
či dítě značně rozpustilé.

Vzlety a pády v koloběhu,
unavují vůli osob když jsou loutky.
Živí nás vidina břehu,
a zpět na dráhu nás ženou po něm choutky.

Žiji teď v tom co jsem nadrobil,
je to můj výchozí bod k cestě dál.
Ač dost jsem se i nazlobil,
stále mám důvod bych se smál