Ranhojič

 

 

odřízl jsem ho z větve

on mi do náruče vpad

plakal a nadával mi –

(nenáviděl)

mával kolem sebe pěstmi

já mu chtěl facku dát

však nedal - leč

k sobě domů jsem ho vzal

 

teď sedí tady přede mnou

mlčí – s hlavou sklopenou

postavil jsem před něj čaj

s meduňkou a mátou peprnou

snad jen málo usrkne si

vždyť vidím, že z cárů vzpomínek

má jen duši slepenou, a kdesi cosi

a na srdci –

na srdcí bolák a krev zpěněnou

 

rozřízl jsem ticho slovy

a tuším, že mi neodpoví

a mouchy v mucholapce

snaží se dostat z lepu ven

já řekl jen: ,,Podívej...“

 

zvedá se můj host a dopíjí čaj

ruku mi podává – už nemračí se

ale usmívá, a odchází kdo ví kam

kdyby tak věděl, že také boláky mám

vždyť kolikrát jsem si přál

na té oprátce – viset sám...