V krocích klid

Síla proudí do mých žil,
když vidím město, kde jsem žil -
Při návratu z dlouhých, strastiplných cest.

Reflexe do doby dětských chvil,
letí z minulosti jako jarní pyl
a slza štěstí brázdí moji smutnou tvář.

V mých uších šumí moře kvil,
s nímž za ta léta jsem se sžil
a kde jsem trpěl v potu, shrbený a sám.

Teď dosáhl jsem ve svůj cíl,
zpět doma, pryč je lodní kýl
a rukou ztrápenou hladím zlaté klasy z opolí.

Jak kdybych studny mládí pil
a únavu svou spěchem skryl,
do čutory po svém boku, co v ní zbylo kapek pár.

Déšť bahno cest mi z vlasů smyl
a já se perem do stran vpil -
V deník, co po nocích mým přítelem se stal.

Čas se v jeden celek slil
a já se vracím, kde jsem byl:
Kde jsem žil a kde jsem zanechal svůj plášť.

Kde zanechal jsem náruč a v ní kroků klid…