Dávná minulost

Bloudím dále a dále ve svých myšlenkách,
své picity píšu tajně v písmenkách.
Když si i píšeme tak strašně málo,
prosím řekni mi, co se to stalo?
Kdysi jsme spolu byli celé noci, celé dny,
teď? Mám zvláštní pocity a zlé sny.
Tajně pláču do polštáře před tím, než jdu spát,
ptám se pořád na to stejné, máš mě ještě vůbec rád?
Moc dobře víš, že online Tě vidím,
Ale napsat Ti, už se teď vážně stydím.
Už si totiž zvykám na to, jak málo Ti chybím.
Myslela jsem, že Ty jsi můj rytíř v lesklé zbroji,
teď už jsem jen dívka, která se o nás dva bojí.
Myslela jsem, že ten pocit jak rychle přišel, tak i zmizí,
přitom cítím, že jsme si každým dnem více cizí.
Teď už je jen na Tobě, jestli chceš pokračovat dál,
sám musíš vědět, jestli ano, nebo jsi to vlastně vzdal.
Je jen na Tobě, jestli mě chceš a nebo nechceš ztratit,
Jestli chceš zahodit to hezké, nebo jestli to chceš vrátit...