Kamarádka Beruška

Jdu do přírody.
Lásko má.
Puntíkatá.
Budeme si povídat spolu
a nebude moře bolů.

Sedla jsi mi na rameno
a popřála hezké ráno.
Díváme se do zeleně.
Krásně něžně.
Slunce svítí nám.
Radujeme se.
Navzdory všem propadlinám.

Ty slzu mi utíráš
a nemám kameny.
Den jak mámený.
Dáváš šťastné noviny.
Roztomilé vteřiny.

Navštívíš mě zase
v krásném čase?
Budeme se objímat v kráse
a dívat na konipase.
Beruško, půjčíš mi puntík
pro štěstí
ne pro sebe,
ale pro další.

Já šťastná, že se mnou dýcháš Ty.
Umíš zázraky a šťastné zvraty.
Poklad jsi. Ty a Ty.
Opatruj se.

Dám Ti báseň na puntíky.
En ten týky, dva špalíky.
Řekni, že jsi šťastná taky
a společně zaženeme zlé mraky,
aby se létat mohlo
a ve štěstí usínalo.
Přijď zase maličká.
Jsi tak droboučká.
Opatrná bude na Tebe
i má kočička.
Miloučká.