dívka k valu schová tvář
holý kámen prsty hladí
svoji touhu neprozradí
něžnost bývá velký lhář
když ulehne na polštář
zrádná jako klubko hadí
noc horečku neochladí
jen jí v duši uspí zář
zeď jak mrtvý breviář
vláčným tělem dívka svádí
nehne skálou její mládí
šípy vášně pálí žhář
kam ledová dívka dala oči
jako socha hlavu neotočí
I kámen může být křehký na dotek a zahřát v dlani, pěkná báseň Kvaji
26.09.2021 10:47:40 | Akrij8
To je pravda, že může. Ostatně čas i kámen rozhlodá, jak napsal v jedné písni Karel Kryl. Děkuji.
26.09.2021 11:01:32 | kvaj
Líbilo. Perfektní.
08.09.2021 19:46:59 | mkinka
Děkuji, ale perfektní to není. Zejména 9 a 12 verš.
08.09.2021 19:52:52 | kvaj
Já jsem s tím spokojená. Píši o pocitech, které mám z básně a ty jsou znamenité.
08.09.2021 20:38:33 | mkinka
Tak to je dobře a jsem tomu rád.
09.09.2021 07:54:39 | kvaj
Mě čtení Tvých básní baví a obrázky miluji taky.
09.09.2021 15:17:39 | mkinka