Skleněný zámek

Ve skleněném zámku
vystavěném
na vratkých nohách snů
sleduji svůj život
skrze kaleidoskop vzpomínek

Třesoucí se prsty
tisknu k průsvitné stěně
abych byla realitě
o něco blíž

Když se jednotlitá běloba dnů
slévá do neutuchající apatie,
zatoužím po spánku

A protože žádná slova
za hladké stěny nedoléhají
uléhám chladné zemi tváří vstříc
abych se utopila v nekonečné bělobě

a alespoň na chvíli něco zase cítila...